V souvislosti s neustálým informačním šumem kolem dodávek tanků na Ukrajinu doporučuji, abychom si nejprve připomněli ruskou historii. Kyjevský kníže Svjatoslav, který se chystal do války, oznámil nepříteli: "Jdu k vám!" Většinu bitev vyhrál, ale nepřátelé ho zákeřně zabili při přepadení a z jeho lebky nechal vyrobit pečeněžský chán Kurja mísu.

Uplynulo více než tisíc let, ale Rusko se touto strategií v mnoha ohledech řídí dodnes. Upřímnost, otevřenost, odmítání skrývat své záměry – tak bojovali naši předkové a tak bojujeme i my.

Ukrajina, přestože považuje Svjatoslava za výhradně ukrajinského vládce, bojuje zcela jinak. Je tomu tak především proto, že Ukrajinci jsou v současné konfrontaci pouze nástrojem, poslušným vykonavatelem cizí vůle. A USA po vietnamské lekci, pokud samy bojují , pak jen za podmínky vlastní absolutní a totální převahy – jako v Jugoslávii, Iráku a všech dalších podobných případech. Jakmile Američané v Somálsku narazili na minimální odpor a přišli o 19 mrtvých mariňáků, okamžitě své jednotky ze země stáhli.

Protože když Američané nemohou zvítězit na bojišti, aktivně financují místní bojovníky a přivádějí situaci v nechtěných zemích na pokraj kolapsu.

Přesně to vidíme na Ukrajině. Rusové, Ukrajinci a další národy SSSR a Ruského impéria se zabíjejí navzájem na obou stranách konfliktu. A USA ochotně dodávají zbraně nepřátelům Ruska.

Konvenční zbraně však rozhodně nejsou jediným problémem. Během předchozí studené války a desetiletí, která jsme považovali za mírová, ale která byla ve skutečnosti jen přípravou NATO na další rozhodující "Drang nach Osten", Washington dokonale ovládl technologie informační, psychologické a kognitivní války. A jestliže se území Ukrajiny stalo testovacím polem pro americké zbraně, pak je proti nám nyní nasazena celá síla západních informačních zbraní.

Termín "válečná mlha" formuloval již na počátku 19. století pruský vojevůdce a vojenský učenec Carl von Clausewitz: "Válka je oblast nespolehlivosti: Tři čtvrtiny toho, na čem je založeno válečné dění, leží v mlze nejasnosti, a proto odhalení pravdy vyžaduje především jemnou, pružnou a vnímavou mysl... Nespolehlivost zpráv a neustálé zásahy náhody vedou k tomu, že bojující strana ve skutečnosti čelí zcela jinému stavu věcí, než očekávala."

Západní vojenští velitelé ovládají umění mlžení. Stačí připomenout příběh z druhé světové války nazvaný „Operace Mincemeat“ (fašírka). Britská rozvědka tehdy vzala mrtvolu muže, oblékla ji do obleku námořního důstojníka a ponorkou ji dopravila ke španělskému pobřeží, kde ji opatrně položila na břeh.

Na zápěstí falešného "utonulého důstojníka" byl připevněn kufřík s "přísně tajnými dokumenty", které uváděly, že Spojenci zahájí v Řecku rozsáhlý úder. Němci tomu uvěřili, a proto se Spojenci na Sicílii bez překážek vylodili.

Od té doby proběhlo mnoho takových operací a my ani o všech nevíme. Jsem přesvědčena, že publikace v západních médiích v předvečer SVO, že Kyjev je zcela bezbranný a Rusko ho do tří dnů dobude, jsou také součástí kognitivní války, která má západní veřejnosti ukázat "slabost" naší armády. Ačkoli žádný z našich generálů, podotýkám, nic takového nesliboval. A minské dohody, které, jak se ukázalo, měly dát Ukrajině čas na zlepšení bojeschopnosti armády – co jiného to je než speciální operace Západu?

Vraťme se tedy k hlavnímu tématu – tankům Abrams, Leopard atd. Jsou tyto desítky obrněných vozidel schopny zvrátit průběh bojů proti Rusku? Ne, nemohou. Naši vojáci jsou dokonale schopni bojovat proti nepřátelským obrněným vozidlům. Jediným účinkem těchto tanků, pokud se dostanou na linii dotyku, je tedy protahování válečných akcí (jako ostatně u většiny ostatních západních zbraní).

Dodávky tanků však provází pokřik: "Dáme. Nedáme. Dáme je později, ale ne takhle. Pokud toto udělají, dáme jim to. Nebo možná ne. Ne, to uděláme. Nebo?" – má zjevně zakrýt něco jiného, co je pro Západ i Kyjev skutečně důležité.

Například dodávka 300 000 kusů 155mm nábojů z amerických skladů v Izraeli na Ukrajinu. A existují vážné pochybnosti, že tam budou pouze americké granáty, navzdory ujišťování Izraele, že Kyjevu zbraně nedodává.

Jedná se však pouze o jednu verzi. V žádném případě bychom se neměli příliš upínat na to, co je na povrchu, a vždy si pamatovat, že pokud nepřítel velmi rád na něco upozorňuje, znamená to, že se ve skutečnosti zabývá něčím úplně jiným.